Desiderius Andres

Narozen: 1706       Zemřel: 1770


Prvním nám známým a zároveň doloženým členem rodu je Desiderius Andres (23. 5. 1706 Praha – 8. 1. 1770 Zbraslav). Můj pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-pra-strýc ze strany mé pra-pra-babičky Kateřiny Andresové III. Předposlední opat kláštera zbraslavského a Měšťan pražský.

Předposlední opat kláštera zbraslavského a Měšťan pražský, strýc Františka Andresa I.

Narodil se v Praze. Byl určen pro duchovní dráhu a vyslán do školy řádu cisterciáků a jejich koleje Bernardia v Celetné ulici v Praze. Po ukončení školy a složení příslušných slibů byl přijat do řádu cisterciáků a stal se mnichem Zbraslavského kláštera.  V roce 1742 se stal duchovním v Třebotově, který byl od roku 1630 pod správou kláštera.

Roku 1743 byl zvolen převorem Zbraslavského kláštera, a téhož roku klášter navštívila i Marie Terezie při svém návratu z korunovace na českou královnu v Praze. Za své pohostinství dala císařovna vyhotovit a vlastnoručně podepsat listinu, ve které jmenovitě Desideriu Andresovi děkuje za vzorné a příkladné pohostinství v klášteře (to byla doba po smrti opata Theodora Schonfelda, který nechal postavit zbraslavský knížecí zámek, a nový opat Adam Aysl ještě nebyl řádně zvolen, proto se stal hostitelem císařovny právě převor Andres). Originál této listiny měl být v 90. letech 20. století uložen ve státním ústředním archivu v Praze.  

4. 1. 1757 byl zvolen opatem Zbraslavského kláštera a byl jím až do roku 1770. Rozšířil zbraslavský klášter do dnešní podoby, postavil letohrádek v Komořanech a také r. 1764 klášterní pivovar na Zbraslavi.

V roce 1765 nechal pro klášterní kostel sv. Jakuba ulít veliký zvon s reliéfy sv. Václava a sv. Víta s nápisem „…pro opata Desideria Andresa ulil zvon r. 1765 Johann Georg Kühn v Praze…“ Jako opat zajistil klášteru mj. i rozšíření movitého majetku, např. obrazy od slavných malířů, např. od Karla Škréty a Petra Brandla. 

2. února 1766 přenechal Jílovišťské statky č. p. 2 a č. p. 3, i další majetky svému (údajně) synovci Františku Andresovi I. Klášter si ponechal předkupní právo. K tomu mu zřejmě daroval barokní pískovcovou sochu Jana Nepomuckého, která byla umístěna před č. p. 1 a v roce 1834 přemístěna do Jílovišťské kaple, kde přežila staletí, všechny války až do dob komunismu, kdy byla v noci z 30. 4. na 1. 5. 1960 násilně odstraněna. Naštěstí se jí podařilo zachránit a dochovala se dodnes.

Údajně se v Římě (Vlaších) setkal s papežem Klementem XIII.

Desiderius Andres zemřel v pondělí 8. ledna roku 1770 ve věku 63 let, krátce po návratu z cest. Byl pohřben do krypty opatů Zbraslavského kláštera v Kostele sv. Jakuba Staršího na Zbraslavi. Na náhrobní desce krypty je nápis „Morte aequamur omnes, Anno Domini 1743 20. Augusti“, tedy „Smrt všechny srovná, Léta Páně 1743 20. srpna“. Hrobka byla v roce 1926 architektonicky upravena. Druhé otevření hrobky proběhlo v roce 1989, kdy se zjistilo, že z původních 29 rakví je jich přítomných jen 21, některé byly násilím otevřené, poté znovu zatlučené a v některých rakvích byly ostatky více lidí. Zřejmě byla hrobka během oprav v roce 1926 vykradena… Rakev opata Desideria Andresa se zřejmě našla, protože byla z hrobky v roce 1926 vyzvednuta nápisová tabulka s údaji o jeho osobě.

Údajně se jeho jediný portrét nachází nad kněžištěm v kostele sv. Petra a Pavla na Slapech…