Odchov čížků vousatých

Tento článek byl publikován v časopise Nová Exota č. 10/2013.

Čížkové vousatí jsou ptáci podobní našim čížkům lesním (Carduelis spinus), především pak samci. Na rozdíl od nich jsou ale mnohem větší. Pocházejí z jižních oblastí Jižní Ameriky (Argentina, Chile, Falklandské ostrovy), což je vzhledem k tamnímu chladnému klimatu předurčuje pro celoroční chov v našich venkovních voliérách.

Pár čížků vousatých jsem si pořídil na burze v Erfurtu v únoru 2012. Pár byl kroužkovaný, dvouletý. Po návratu jsem je umístil do vytápěného zimoviště pro droboť a v dubnu jsem je vypustil do voliéry 2 x 1 x 2 metry spolu s párem neofém modrokřídlých. Ve voliéře byly nařezané túje a u stropu byly uvázané borové větve. Jako materiál na stavbu hnízda jsem jim nabídl seno, posekanou trávu a kokosová vlákna. Zhruba po třech týdnech samice začala stavět hnízdo pod stropem na borových větvích. Bohužel tam, kde se žádné hnízdo samo o sobě neudrží. Protože jsem se dříve u čížků magelánských naučil neodporovat jejich výběru místa pro stavbu hnízda, protože jinak zkrátka nezahnízdí, vzal jsem nízký hranatý květináč a na drátu jsem ho zavěsil přesně tam, kde samice chtěla stavět hnízdo. A povedlo se. Do týdne měla samice v květináči upletené nádherné hnízdo, a brzy začala snášet. Vajíčka jsou u čížků vousatých bílá a prakticky vypadají jako vajíčka zebřiček, jen o něco větší. Bohužel byla snůška čistá a tím pro mě první chovná sezóna čížků vousatých v roce 2012 skončila.

Čížky jsem ve voliéře nechal přes celou zimu s tím, že měli k dispozici krytý zálet. Zima čížkům nijak neublížila, naopak, letos na jaře byl pár ve vynikající kondici a ihned po roztátí sněhu začala samice stavět hnízdo na svém obvyklém místě. Jenže jsem s nimi zimoval i jeden pár hýlů mexických, a jakmile samice čížka hnízdo upletla, využila svou šanci samice hýla. Proto jsem hýly okamžitě odchytil. Samice čížka začala snášet zhruba po 14 dnech po odchytu hýlů. Snesla čtyři vejce, z toho byla dvě vejce oplozená. Světle růžová mláďata s bílým chmýřím se vylíhla zhruba po třech týdnech, a bohužel zrovna do největších letošních dešťů, které vyvolaly další katastrofické povodně. Proto jsem hnízdo prakticky nekontroloval, ale bylo dobře vidět, jak mláďata natahují z hnízda krky a že se o ně rodiče dobře starají. Zobáková dutina je u čížků vousatých svítivě růžová a zobák je lemován žlutě. Z hnízda mláďata vyskočila po třech týdnech od vylíhnutí. To byla naopak doba největších červnových veder, a to mláďatům pomohlo. Sice nebyla zcela dokonale opeřená, což u takovýchto ptáků bývá, ale ukázalo se, že umí okamžitě velmi dobře létat. Mláďata jsem u rodičů nechal ještě měsíc a v současné době jsou v samostatné proletovací kleci v zázemí mého nového chovatelského zařízení, kde nehrozí škodná ani rozmary počasí. Zdá se, že se jedná o samce a samici.

Krmení čížků v době hnízdění nebylo z mého pohledu nijak složité, základem je krmení pro divoké ptáky, používal jsem střídavě čtyři druhy. V době dešťů jsem podával ve větší míře „těžší směs“ s větším obsahem řepky a lesknice, v době veder jsem naopak dával jedině směs s velkým obsahem travních semen. Samozřejmostí byl dostatek zeleného krmení ze zahrady (ptačinec žabinec, žebříček, pelyněk černobýl, pampeliška), jablka, jednou týdně okurka, občas rozlámaný dětský piškot a naklíčená směs pro papoušky. Z té samec velmi rád vybíral a louskal bílou slunečnici. Jednou za dva tři dny jsem dával malou hrst medové míchanice Witte Mollen. Hmyz nebrali vůbec.  

Po odstavu mláďat zasedla samice znovu, opět snesla čtyři vejce. Asi po týdnu sezení jsem vejce letmo prohlédl a všechna se zdála být čistá. Rozhodl jsem se, že vejce i hnízdo do týdne odstraním, a jaké bylo mé překvapení, když na mě po týdnu natahovalo krk krásně nakrmené mládě. I tento odchov dopadl úspěšně. Tady se ukázala nenáročnost čížků vousatých během odchovu, neboť jsem po kontrole zdánlivě čisté druhé snůšky považoval chovnou sezónu za ukončenou a čížky jsem od té doby krmil střídmě, prakticky jen suchou směsí a občas jablko. 

Musím zde ještě zmínit problematiku „čistých“ čížků vousatých, neboť i zde se vyskytují kříženci. V roce 2011 byly u nás odchovány také dvě mláďata čížků vousatých. Tato mláďata jsem na podzim téhož roku koupil, a to ještě před zakoupením výše zmíněného páru z Erfurtu. Tehdy jsem právě koupil tento pár proto, že se mláďata ukazovala také jako pár a tak jsem je zamýšlel přepárovat, abych měl v chovu dva páry. Nakonec jsem nechal vše tak, jak bylo, protože i když ta dvě mláďata přepeřila, rozhodně to nevypadalo na čížky vousaté. Později jsem se dozvěděl, že otec těchto mláďat svůj černý vous ztratil, přestože v době odchovu vypadal přesně jako správný samec čížka vousatého. Dnes tito dva sourozenci vypadají tak, že se skutečně asi jedná o pár, ale oba vypadají de facto stejně. Ani jeden z nich nemá černý vous, naopak mají oba černé čepičky (ovšem pírka jsou lemovaná žlutozeleně, což působí dojmem šupin), mají dlouhý špičatý zobák stříbrné barvy s velkou černou skvrnou na horní straně zobáku a především neustále vztyčují chocholku, která je větší než obvykle. K tomu jsou dlouhé a velmi štíhlé postavy. Ukazuje se tedy, i s ohledem na jejich otce, že tito ptáci nejsou čistí čížkové vousatí, ale jedná se o křížení s nějakým jiným čížkem. S chovatelem, od kterého jsem ta dvě mláďata koupil, jsme se nezávisle na sobě shodli, že jejich otec má zřejmě v sobě krev čížka černohrdlého (syn. černohlavý či černoprsý,  každopádně bez ohledu na české názvosloví latinsky Carduelis nottata). Jak si můžete všimnout na fotografiích, čistí čížkové vousatí mají zobák spíše kuželovitý a masové barvy, postavou jsou zavalití, a pohlavní dimorfismus je opravdu výrazný.