Rosela adelaidská - chováme druh či poddruh?

Tento článek byl publikován v časopise Nová Exota, č.5/2013.

Úvod:

Když jsme před lety v KPEP začali s pracovními skupinami, zahrnuli jsme do nich i roselu adelaidskou (Platycercus adelaidae), protože těch typicky zbarvených jedinců jak je známe z knih, bylo zoufale málo. Začali se nám hlásit chovatelé s ukázkovými jedinci, jak jsme si představovali, ale i s ptáky nejasného původu. Běžně se také stávalo, že jeden chovatel hlásil tyto ptáky jako samostatný druh, jiný trval na poddruhu rosely penant (Platycecus elegans).  Základním problémem u všech rosel podobných rosele penant je otázka: „Kdo určí, jestli tato žlutá rosela s několika oranžovými místy je ještě rosela slámožlutá  ještě v rámci přirozené variability, anebo je to světlejší rosela adelaidská? Anebo kdo určí, jestli tato červená rosela s několika světlými místy je světlejší rosela penant, anebo je to tmavší rosela adelaidská?“. Odpověď je jednoduchá, nikdo. Proto jsme se rozhodli tuto roselu z PS vyškrtnout a podívat se na její taxonomické postavení v rámci rosel blíže.

Tento článek je svým způsobem přepisem mé přednášky z letošního VIII. ročníku VIP setkání chovatelů v Kozovazech.

 

Analýza taxonimockého zařazení

Abychom se dobrali nějakého výsledku kam vlastně tuto roselu taxonomicky řadit, jestli je to druh, poddruh, kříženec či forma, a dozvěděli se také jak jí vlastně co nejlépe nazývat, je nutné podívat se do historie taxonomického řazení této rosely.

Druh rosela adelaidská (Platycercus adelaidae) popsal John Gould v roce 1841. V roce 1912 byl popsán poddruh subadelaidae Mathewsem, a v tuto dobu tedy máme Roselu adelaidskou se dvěma poddruhy – Platycercus adelaidade adeidae a Platycecus adelaidae subadelaidae.

V roce 1973 Joseph M. Forshaw došel k závěru, že nejde o druh, ale o křížence. Ford v roce 1987 naopak u této rosely trval na tom, že se jedná o poddruh rosely penant. Jak vidno, každý si v těch dobách trval na svém a každý tvrdil něco jiného.

Od počátku 80. let 20. století se velmi rychle začala rozvíjet molekulární biologie, přičemž se začala čím dál více používat analýza DNA.  DNA a její analýzy dnes vládnou světem, a nejen v zoologii. V ornitologii díky ní bylo objasněno mnoho omylů, vyjasnily se některé záhady, a mnoho záhad naopak vzniklo… I to je poměrně rozsáhlé téma.

V roce 1987 vyšel v USA článek představující výsledky jedné z prvních analýz mitochondriální DNA rodu Rosela (Platycercus), která měla za cíl objasnit vztahy jednotlivých taxonů v rámci tohoto rodu (Ovenden et al., 1987). Kromě mnoha zajímavých zjištění, která by vydala na samostatný článek, výsledky ukázaly, že Rosela adelaidská není druh, není kříženec, ale je spolu s roselou slámožlutou (Platycercus flaveolus) poddruhem rosely penant. Pokud se analýza DNA udělá na reprezentativním vzorku postihujícím fenotypovou variabilitu rosel, je na rozdíl od nás schopná poměrně přesně odpovědět na výše zmíněnou otázku, kam patří tak či ona zbarvená rosela (odpadá subjektivní pohled na věc, jako tomu bylo v minulosti). I když tento článek znamenal ve své době stěžejní práci, u které se předpokládalo její rozšíření do mnoha publikací, dnes tuto studii prakticky nikdo nezná, a paradoxně zapadla již v době svého vzniku. Tak se tedy stalo, že dohady nad taxonomickým postavením této rosely bujely vesele dál. Např., v roce 1990 Sibley a Monro označili tuto roselu za křížence, nám všem dobře známý Vašíček v roce 2000 za druh se dvěma poddruhy, Russel Pringle ve své knize o mutacích rosel z roku 2010 jako druh s tím, že se poměrně zamotal v poddruzích, atd.

V roce 2010 vyšla kniha již zmíněného Josepha M. Forshawa, který nám dnes nabízí prakticky nejlepší řešení kam řadit tuto roselu. Forhaw přehodnotil svůj názor z roku 1973 a označil „adelaidu“ spolu s roselou slámožlutou jako poddruhy rosely penant tak, jak říkala ona Ovendova fylogenetická studie z roku 1987. Angloamerické zdroje obecně mají stejně jako Forshaw pro skupinu rosel okolo rosely penant poměrně výstižný název „Crimson and yellow rosellas complex“. Tento komplex představuje druh roselu penant s 6 poddruhy (P. e. elegans, P. e. nigrescens, P.e. melanopterus, P. e. fleurieuensis, P. e. subadelaidae, P. e. flaveolus) a 1 hybridní populací. Zajímavé je, že „adelaida“ byla několikrát označena za jasného křížence, ale přitom se v oblasti styku svých údajných mateřských druhů (rosely penant a slámožluté) vůbec nevyskytuje. Naopak se vyskytuje vůči zbylým poddruhům rosely penant (dříve samostatným druhům) zcela na periferii, a ona hybridní populace je tvořena kříženci P. e. fleurieuensis × P. e. subadelaidae × P. e. flaveolus na styku jejich areálů.

Závěr:

Takže kam v systému řadit roselu adelaidskou? Vždy záleží na možnostech a úrovni současného poznání. Ti, kteří v minulosti řadili tuto roselu jednou tak a podruhé jinak to nedělali proto, že by byli hloupí, ale zkrátka vyvozovali závěry z toho, co zrovna v tu chvíli měli k dispozici. Tento proces probíhá neustále, jen my si ho jaksi nemůžeme uvědomit. V současnosti je tedy nejlepším řešením otázky „kam řadit adelaidu“ chápat ji spolu s roselou slámožlutou jako poddruh rosely penant. Toto řešení podporují jak ony fylogenetické studie využívající analýzu DNA, tak také analýza areálů. Zatím ale nikdo, pokud vím, pro tento stav nezavedl odpovídající české názvosloví, a proto jsou fotografie popisovány tak, jako by se jednalo o samostatné druhy. Podle mého názoru bude trvat ještě dlouho, než dojde k nějaké změně a všeobecnému akceptování této skutečnosti. Pro chovatele to pořád bude rosela adelaidská…

Výraznou překážkou genetické analýzy ptáků z chovů je prokříženou rosel mezi sebou, což znemožňuje případný takový výzkum exaktně akceptovat. Cílem našich chovů by tedy mělo být posilování jednotlivých poddruhů tak, jak ideálně vypadají.

Použitá literatura:

Vašíček, M. 2000: Papoušci Austrálie I. Nakl. BARKO Bělka.

Pringle, R. 2010: Rosely a jejich mutace. Nakl. DONA.

Hoyo, J., Elliott, A., Sargatal, J., Christie, D. A. 1997: Handbook of the birds of the word. Volume 4. Lynx Edicions.

Forshaw, M. 2010: Parrots of the word. Helm fiedl guides. A & C Black Publishers Ltd, London.

Ovenden, J. R., Mackinlay, A. G., Crozier, R. H. 1987: Systematics and mitochondrial genome evolution of Australian Rosellas (Aves: Platycercidae). Molecular Biological Evolution 4(5): 526 – 543.