Neoféma ozdobná

Tento článek byl publikován v časopise Nová Exota č. 7 + 8/2012.

 

Problematika variability neofémy ozdobné při určování pohlaví

K napsání tohoto krátkého článku mě inspirovaly čím dál častější dotazy na problematiku určování pohlaví u neofémy ozdobné. Všichni, kteří se s neofémami ozdobnými setkali, nebo o nich alespoň četli, znají ty klasické metody resp. znaky při určování pohlaví. Z hlediska samce oranžová skvrna na břiše, výrazný pásek na čele zasahující až za oko, černé ruční letky, křídlo vespod uhlově černé bez pásku a jasné barvy. U samic bychom logicky tyto znaky najít neměli, resp. by u samců neměly chybět. Jenže to má řadu háčků. Ale začnu popořádku.

Ano, drtivá většina populace neofémy ozdobné v chovech opravdu nese znaky, které jsou odlišné u samců a samic. Všechny dohromady vytvářejí celkový dojem, takže když se zadíváte na pár či skupinu neofém ozdobných, na první pohled rozlišíte samce od samic. Hovořím nyní samozřejmě o již zcela přepeřených jedincích. Pro úplnost uvádím tabulku ideální podoby hlavních znaků důležitých při určování pohlaví:

 

znak

Samec

Samice

Modrý pásek na čele

Výrazný tmavě modrý pruh, nad ním výrazný tyrkysový pruh. Pásek zasahuje až za oko.

Matný tmavě modrý pruh, nad ním nevýrazný tyrkysový pruh. Za okem pouze žlutozelené peří.

Břicho

Jasně žluté s ohraničenou výraznou oranžovou skvrnou

Matně žluté bez oranžové skvrny.

Ohbí křídla

Výrazný tmavě modrý pruh z vnější strany, za ním z vnitřní strany výrazný tyrkysový pruh.

Ohbí matně tmavě modré s nevýrazným tyrkysovým pruhem nad ním.

Ruční letky

Černé

Hnědočerné

Spodek křídla

Uhlově černý bez pásku

Hnědé až hnědočerné s bíložlutým páskem

 

Jenže příroda není matematika, a slovy mého kolegy biologa je to především nauka o výjimkách. A platí to i v tomto případě. Neofémy ozdobné, jako další desítky druhů exotických ptáků, jsou v zajetí drženy již po desetiletí, a samozřejmě tu probíhá domestikace, která se nějak projevuje. Tento proces ovlivňuje chování, genotyp i fenotyp, a dokonce to nemusí být vzájemně provázané. Však se podívejte na prase divoké a na to co má řada lidí v chlévě. Příklad za všechny. Vlivem domestikace by řada lidí na první pohled neřekla, že to domácí pochází z takového divokého předka, jako nám všude běhá po lesích.

Takže se postupem času začali v chovech objevovat samci neofém ozdobných bez oranžové skvrny na břiše, bez modrých pírek za okem, s jemnými světlými pásky pod křídly, atp., a samice s výrazným páskem na čele a sytě žlutým břichem, atp. Dokonce to došlo tak daleko, že v rámci jednoho hnízda vylítne např. 5 mláďat, a každé je jiné. Jeden je „hotový“ samec, další mají hlavu jako samec a zbytek jak samice (či naopak), takže chovatel to nějak určí a nakonec je to právě naopak, a na konci jsou tu jasné samice. Po přepeření mláďat se to zpravidla srovná, jak se říká, „do jedné lajny“. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že tato situace není pro chovatele dvakrát příjemná. Přinejmenším s tím má v mnoha směrech starost sám chovatel.

A protože se s tím v poslední době setkávám velice často, nejen ve svém chovu, a sám jsem byl v několika případech bezradný, rozhodl jsem se o tomto jevu na stránkách Nové Exoty informovat.

Někdo by mohl namítnout, že světlé pásky na spodu samců mizí s rostoucím věkem, tedy po přepeřování, anebo že oranžová skvrna je naopak s věkem výraznější. Ano, tak to skutečně je, ale u malé části populace skutečně světlý pásek u samců přetrvává i v dospělosti a oranžová skvrna se nijak nevyvíjí, někdy i naopak mizí. Na fotografiích, které přikládám k tomuto článku, jsou jen dospělí samci ve věku od 2 do 5 let.

Co je tedy příčinou čím dál častějších problémů při určování pohlaví? Dvěma slovy variabilita populace. Zkrátka a dobře si můžeme celou populaci neofémy ozdobné v chovech jednoduše představit jako přímku o délce 100 cm. Na délce 0-10 cm jsou jistí samci, 11-49 cm jsou jedinci postupně se vzdalující samčímu fenotypu. V bodě 50 cm jsou na první pohled neurčitelní jedinci. Od 51-90 cm se opět jedinci blíží fenotypu samice a konečně na délce 91-100 cm jsou jisté samice. Všechny tyto hranice se pak mohou snadno překrývat. Podle přítomnosti či nepřítomnosti hlavních určujících znaků se pak přikláníme k nějakému názoru na určení pohlaví. Na celou tuto škálu ale musíme v praxi pohlížet komplexně, jako na celkovou variabilitu populace, která má ovšem dvě optima, jedno pro samce a druhé pro samice. A právě tato dvě optima jsou v publikacích popsaná a neustále opisovaná. Nějak se ale zapomnělo na to, že bychom se neměli vymezovat jen na tato dvě optima a počítat s nejrůznějšími projevy znaků.

Určitou, ale ne zas tak výraznou měrou, se na celé problematice podílí i krmení a chovatelské podmínky.

V praxi to může vypadat tak, že chovatel prodává ostavené mládě neofémy ozdobné, kupující se ho zeptá, jak poznal pohlaví, a on např. roztáhne křídlo a ukáže na jeho spodní straně bílý pásek a řekne, že je to jasná samice. Už ho ale např. nezajímají ostatní znaky. Jaké pak může být překvapení nového majitele až ta samice přepeří jako jasný samec a začne pářit. To je prosím realita, se kterou už jsem se mnohokrát setkal. Stejně tak už dnes na 100% neplatí poučka, že lze u neofém tyrkysových stoprocentně určit pohlaví už v budce, protože samec má křídlo vespod vždy pouze černé a samice s bílým páskem. Nebo že má samec červené skvrny ve křídlech a samice je nikdy nemá. Co já už viděl 100% chovných samců s bílým páskem na spodu křídla, nebo 100% chovných samic s červenými pírky v křídlech!

A jak z těchto nejasností ven? Zaprvé je nejjednodušší prodávat jasně určené ptáky a nespoléhat se při určování pohlaví na jeden dva znaky, ale hodnotit pohlaví komplexně. A za druhé bychom mohli využít selekci, s jejíž pomocí můžeme posilovat ona optima, která všichni tak dobře známe.

 

Jan Cvrček