Neoféma oranžovobřichá

K neofémě oranžovobřiché jsem se dostal jen jako autor článku o tomto druhu, neboť tento druh je kriticky ohrožený a vidět ho na vlastní oči je pro našince prakticky nemožné.

Přináším zde onen článek, který byl publikován v časopise Nová Exota 5/2011. Článek používá názvu Neoféma žlutobřichá, který byl pro druh Neophema chrysogaster platný do nedávné změny v českém názvosloví, které v tomto případě lépe vyhovuje skutečnosti.

Podklady k článku jsem dostal od chovatele neofém Alaina Campagna z Francie. Titulní fotografii druhu a ještě jednu další mi poskytl pan Graeme Chapman z Autrálie a byly a jsou určené výhradně pro toto publikování v Nové Exotě, fotografie z chovná stanice v ZOO Adelaide poskytl pan RNDr. Martin Smrček.  

 

Neoféma žlutobřichá, „nejvzácnější ze vzácných“

Neoféma žlutobřichá (neophema chrysogaster, Latham 1790)

Popis: Samec má temeno, záhlaví, záda, kostřec a křídla jasně trávově zelené. Pásek na čele sytě světle modrý, horní okraj pásku ještě světlejší. Zelená barva na vrchu těla plynule přechází přes bledě zelenou barvu na stranách hlavy k žlutozelené barvě hrdla, prsou a boků. Mezi nohama a v okolí kloaky jasná a sytá oranžová skvrna sahající mnohdy až na břicho. Stehna, spodní krovky ocasní a spodní ocas jasně žluté. Ohbí křídel a střední krovky křídelní bledě modré, horní ruční letky a vnější prapory spodních ručních letek ultramarínově modré. Ocas modrozelený, krajní ocasní péra modrá se žlutými vnitřními lemy a zakončením. Světlý pásek na spodu křídel chybí. Zobák šedočerný, duhovka tmavě hnědá, nohy šedé.

Samice je tmavší než samec, čelní pásek nevýrazný, tmavý. Modrá barva na křídlech taktéž nevýrazná, matná. Světlý pásek na křídlech velice proměnný.

Mláďata mají rohově zbarvený zobák, který postupně tmavne. Pásek na čele chybí nebo jen slabě naznačený, celkově matně zbarvení. Přibližně do jednoho roku života nelze u mláďat určit pohlaví, pohlavní dospělost nastává po jednom roku života.  

 

Rozšíření a život v přírodě:

Neoféma žlutobřichá je migrující druh. Hnízdí v oblasti jihozápadního pobřeží Tasmánie. Na zimu migruje přes ostrovy v Bassově průlivu na jihovýchodní pobřeží Austrálie. Na mapě rozšíření můžete vidět jednotlivé oblasti, které neoféma žlutobřichá obývá v průběhu roku, vč. migrací:

V minulosti se druh členil na dvě subspecie – chrysogaster, žijící na Tasmánii a přilehlých ostrovech a mab (Mathews, 1912), žijící na pobřeží států Viktorie a Jižní Austrálie. Dnes je rod monotypický, právě kvůli své pravidelné migraci. Kromě rozdílu v „rozšíření“ jsem nenašel ani zmínku o nějakých dalších rozdílech. 

Neofémy žlutobřiché hnízdí během australského-tasmánského léta několik km od pobřeží na západní lesnaté části Tasmánie na počínajícím úpatí hor v dutinách starých blahovičníků, především druhu eucalyptus nitida. Pobřeží lemují bažinatá vřesoviště, slaniska, travnaté pláně a písečné duny. Živí se tu semeny různých trav, vřesovištními rostlinami, plody a květy keřů (např. leptospermum, coprosma), i květy a semeny blahovičníků rostoucích v tamních bažinách.   

Pobřeží je naplno bičováno bouřemi přicházejícími přes Indický oceán od Antarktidy. Většinou zde prší a vane svěží mořský vítr. Výše v horách se objevuje i sněžení. Sníh v horách Tasmánie je pravidelný, ale nikoli trvalý jev.

Vlastně pouze v této relativně nedotčené oblasti neoféma žlutobřichá přežila rozvoj průmyslové Austrálie…

Po vyhnízdění se na podzim neofémy shromaždují do hejn a migrují na pobřeží jihovýchodní Austrálie, kde přežívá zimu.

Neoféma žlutobřichá je v současnosti velmi vzácný pták. Jejich zimoviště v pobřežních oblastích na jihu Austrálie byly lidskou činností v drtivé většině degradovány či zničeny. Došlo například ke zdecimování travin a křovinných porostů, narušení slanisek a pobřežních dun. K úbytku přispěly i různé invazní druhy rostlin, i ptáků (především špačci), predátoři, a tolik známá invaze králíka domácího, který zlikvidoval mnohé porosty, kde se ptáci ukrývali. V posledních asi dvaceti letech klesly jejich stavy přibližně na 200 jedinců a zprávy staré několik málo let hovoří o posledním volně žijícím hejnu o 100-150 jedincích.  

Druh je v současné době klasifikován jako kriticky ohrožený podle Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN), a v Austrálii je chráněna zákonem. Tamní chovatelé a ornitologové dokonce o ní mluví jako o „nejvzácnější ze vzácných“, samozřejmě co se týče tamní avifauny. Je zařazena do CITES I.

Pro záchranu tohoto šperku Tasmánie byl vytvořen program National recovery plan for the orange-bellied parrot. Projekt se zabývá vším, co je spojeno s tímto druhem, hlavně tedy ochranou a revitalizací zničených oblastí, stávajícím rozšířením druhu, statistikami, atd. K tomuto projektu bylo do této doby vytvořeno mnoho zajímavých a poměrně rozsáhlých dokumentů, které analyzují celou situaci kolem neofémy žlutobřiché. Mnoho z těchto dokumentů je již také dostupných na internetu. Mimo to se na projektu podílí i tamní významné univerzity a instituce.

 

Chov v zajetí:

Významnou roli v projektu na záchranu neofémy žlutobřiché také hrají zoologické zahrady a stanice – především ZOO Adelaide, stanice Healesvill ve státě Victoria a stanice v Hobart na Tasmánii – které se nejvíce věnují odchovům. Chov neofém žlutobřichých ale vůbec není jednoduchou záležitostí. V ZOO Adelaide chovají v neveřejném zázemí zhruba desítku párů ve vegetací zarostlých voliérách 3 X 4 X 2,5 m, ale výsledky chovu nejsou bohužel nijak dobré. Pouze mizivé procento mláďat se dočká dospělosti.

Stanice v Healesville je na tom lépe. Je zde zhruba dvacet párů a počet odchovaných mláďat je mnohem vyšší než v Adelaide. Podle zpráv bylo z této stanice vypuštěno už něco kolem 20 mláďat zpět do přírody a mnohá z nich byla sledována i na Tasmánii.

Hlavní problém při chovu neofém žlutobřichých na australském kontinentu jsou vysoké teploty přes léto. Venkovní teplota běžně přesahuje 40 °C a stejně je i v budkách. Problémem tu je i velmi krátká doba hnízdění, která nikdy nezačíná dříve jak v listopadu a už v lednu končí (vrchol australského léta). Zatím se nepodařilo přijít na to, proč zde hnízdí v tak krátkém intervalu.

Mimo to tu hraje roli i postupně se zvyšující se pokrevní příbuznost z důvodu nedostatku chovného materiálu a to má pochopitelně dopad na schopnost reprodukce ptáků. Po několika letech výrazně klesá plodnost především u samců. Při snaze zapojit do chovu cizí linie neofém žlutobřichých se ukázalo, že všechny linie jsou si geneticky dosti příbuzné.

V červenci 2009 byl v Healesville otevřen nový pavilon pro chov neofémy žlutobřiché. Voliéry jsou obráceny ke slunci, aby se neofémy mohli přes australskou zimu co nejvíce vyhřívat. Zároveň je celé zařízení vybavené účinnou klimatizací pro horká léta. I budky byly upraveny tak, aby byly s ohledem na vysoké letní teploty co nejvíce izolované. Během extrémně horkého léta na přelomu let 2008/2009 byla totiž mláďata v budkách dehydrovaná a velké množství mláďat se v budkách doslova upeklo horkem.

Během smutně proslulých požárů ve Victorii musela být dokonce celá stanice preventivně evakuována do Melbourne, a nakonec se požáry zastavily jen pár kilometrů od stanice.

Výhledy pro záchranu tohoto nádherného druhu jsou do budoucna vhledem k výše uvedeným problémům bohužel velmi nejisté.        

Nemohu také nezmínit situaci mimo Austrálii a Tasmánii. V poslední době se v západní Evropě začaly objevovat neofémy, vydávané za žlutobřiché. Jednoho takového ptáka, samce, se v únoru letošního roku podařilo dovézt do České republiky společně s dovozem neofém modrokřídlých. Jak můžete vidět na fotografii, jde o křížence, který však nemá s neofémou žlutobřichou nic společného, i když tak trochu vypadá. Jde o křížence neofémy ozdobné a neofémy tyrkysové.  Takovouto neofému už bylo u nás bylo možné vidět na výstavě Exota Olomouc 2009 pod označením neoféma tyrkysová, což dokládají fotografie z výstavy. Jednu takovou fotografii můžete vidět i zde. Čisté neofémy žlutobřiché se ale podle ověřených zdrojů chovají ve Švýcarsku, v Nizozemí a v Jihoafrické republice.

Závěrem bych srdečně rád poděkoval panu Martinu Smrčkovi za poskytnutí nádherných a cenných fotografií zařízení chovné stanice v Adelaide, a panu Graemeovi Chapmanovi z Queenslandu v Austrálii za možnost otisknout dvě z jeho nádherných fotografií neofémy žlutobřiché.  

 

Jan Cvrček

Ostatní použité zdroje:

http://www.abc.net.au/reslib/200806/r264203_1102891.jpg

http://farm3.static.flickr.com/2323/2111052957_739fbf5c28.jpg

http://farm3.static.flickr.com/2091/2111052751_5814e814eb.jpg

http://www.pipress.org/wp-content/uploads/2009/11/Orange-bellied-Parrot-Peter-Odekerken1.jpg