Neoféma modrokřídlá - I. článek

Tento článek byl publikován v časopise Nová Exota č. 10/2009. Byl to první článek zabývající se chovem neofémy modrokřídlé do detailu. V únoru následujícího roku 2010 jsem získal o chovu tohoto druhu nové poznatky od chovatelů z Holandska a tak následně vyšel článek druhý, který tento první článek aktualizoval, viz http://www.jancvrcek.cz/page/default/23

 

Neoféma modrokřídlá (Neophema chrysostoma)

Jedná se o tzv. „pátý druh neofémy“, který se v evropských chovech vyskytuje. Bohužel, v chovech je to také druh velmi vzácný. Mimo jiné totiž není tak atraktivní a populární jako neoféma ozdobná (Neophema elegans).

Tímto článkem bych rád tento druh přiblížil i ostatním chovatelům, kteří snad tento druh ještě neznají. V článku bych také rád uvedl své dosavadní zkušenosti s tímto druhem a poznatky z chovu jiných chovatelů.

 

Popis a rozlišení pohlaví:

Samec: Hlava je zelená, na čele tmavě modrý proužek. Uzdička a oblast kolem očí jsou žluté, někdy se vytváří žluté „brýle“. Oči jsou hnědé s černou zornicí, zobák černý, ke špičce přechází do tmavošedé. Krk a hruď jsou šedozelené. Břicho je žluté až žlutozelené, mezi nohama je žlutá barva tmavší a výraznější, někdy s oranžovým odstínem. Křídla jsou sytě jednolitě tmavomodrá, ruční letky černé. Zadní křídla a záda jsou šedozelené. Vrchní krovky ocasní jsou světle modré, spodní ocasní pera světle modrá se žlutými vnějšími lemy. Nohy jsou růžovošedé až šedohnědé.

Samice: stejná jako samec, jen čelní proužek může být méně výrazný. Samice mívají také méně výraznou žlutou barvu na břiše. Uzdička a žluté „brýle“ kolem očí většinou nejsou ostře ohraničené a místy přecházejí do zeleného opeření hlavy.

Mláďata: čelní pružek nevýrazný, celkově se podobají samici. Pohlavní dospělost nastává po jednom roce života.

Rozlišení pohlaví: rozlišení pohlaví je u tohoto druhu asi nejsložitější ze všech druhů neofém. Pohlavní dimorfismus je totiž velice nevýrazný (pokud se jedná o opravdové a čistokrevné neofémy modrokřídlé). Existuje několik „osvědčených“ metod, jak pohlaví určit, ale dle mých vlastních zkušeností, žádná nikdy neplatí stoprocentně.

Za prvé je to barva spodních křídel. Podle dvou zdrojů má dvakrát přepeřený samec spodek křídel čistě černý, dvakrát přepeřená samice hnědý až hnědočerný. Tato pomůcka se mi nikdy neosvědčila – viděl jsem čtyři roky staré samce, kteří měli spodek křídel hnědý, ale i samce, kteří ho opravdu měli čistě černý. Přesto tato pomůcka v jednom chovu opravdu funguje.

Stejně tak i pásek na spodu křídel. U samce jsem ho nikdy neviděl. Viděl jsem ale samice, které ho měli jen slabě naznačený, ale i samice, kteří ho vůbec neměli. Podle praktických zkušeností lze tvrdit, že pásek, byť jen naznačený, je u neofém modrokřídlých velice individuální záležitost a nelze se tímto znakem řídit. Běžně se totiž stává, že i když v jednu dobu pták naznačený pásek má, po dalším přepeření může zmizet a pak se opět objevit.

Dalším znakem je oranžová skvrna mezi nohama, ale tomuto znaku se budu věnovat níže. U neofém modrokřídlých je totiž tento znak nepůvodní…

 

Problematika kříženců:

Velkou kapitolou tohoto článku je problematika kříženců neofém ozdobných a modrokřídlých. Ale protože tato problematika je poněkud složitější, vezmu to všechno od začátku.

Kdo o tomto druhu četl v knize Milana Vašička Papoušci Austrálie I., zajisté si vzpomene, že se v odstavci o křížencích tohoto druhu píše, že kříženci s neofémou ozdobnou jsou minimálně z 85 % neplodní (prakticky vždy) a že spíše záleží na individuálních vlastnostech jedince. Ale chyba lávky! Toto by platilo, pokud by byla neoféma modrokřídlá geneticky vzdálená neofémě ozdobné tak, jako je neoféma modrokřídlá vzdálená např. neofémě tyrkysové (neophema pulchella). Tomu ale tak není (i s ohledem na jejich vzájemnou podobnost). Neoféma modrokřídlá se s neofémou ozdobnou kříží snadno a i plodnost kříženců je bohužel vysoká. To nahrává teoriím o tom, že neoféma modrokřídlá je pouze poddruhem neofémy ozdobné…

Problematika kříženců hraje v současné době v chovu neofémy modrokřídlé poměrně zásadní roli. A to proto, že drtivá většina u nás chovaných ptáků (a to i po celé Evropě) je právě různě zatížena geny neofém ozdobných. Nejedná se tedy o čisté neofémy modrokřídlé, ale v drtivé většině o potomky z dávného párování primárních kříženců a čistých neofém modrokřídlých. Jestli se v současnosti v chovech ještě vyskytují i přímí kříženci, nevím.

Nicméně bych do budoucna rád nechal „vytisknout“ genotyp čistokrevné neofémy modrokřídlé, čistokrevné neofémy ozdobné a všech „nečistých“ neofém modrokřídlých. Srovnáním jejich genomů by se pak nechalo určit, do jaké míry jsou ony „nečisté“ neofémy modrokřídlé zatížení geny neofémy ozdobné. Tímto srovnáním by se také odpovědělo na otázku, jestli se v chovech stále vyskytují i přímí kříženci.  

Vliv genů neofémy ozdobné má v první řadě vliv na rozlišování pohlaví. Jak jsem psal výše, pokud máme před sebou opravdové a čistokrevné neofémy modrokřídlé, rozlišení pohlaví není jednoduché. Nicméně u mnoha neofém modrokřídlých můžeme pohlaví rozlišit na první pohled (zpravidla u dvou a víceletých ptáků), a to je právě způsobeno vlivem genů neofémy ozdobné.

Za prvé je to víceméně ohraničená oranžová skvrna na břiše u samců. Je pravdou, že i čistokrevné neofémy modrokřídlé mají břicho v místě skvrny naoranžovělé (většinou tmavožluté) a tudíž vlastnost pro oranžovou skvrnu na břiše svým způsobem mají, ale v zásadě je oranžová skvrna u tohoto druhu nepůvodní.

Poměrně důležitým znakem pro určování čistosti ptáka je barva těla. Čistokrevná neoféma modrokřídlá má barvu těla spíše šedozelenou, khaki a svým způsobem „nepřirozenou“. To vyplývá z kvalitních fotografií z přírody i z pečlivého pozorování čistokrevných ptáků v zajetí. Všem dobře známá neoféma ozdobná má barvu těla svěže trávově zelenou se zlatožlutými „přelivy“ na určitých partiích těla. A nečistá neoféma modrokřídlá má barvu těla trávově tmavozelenou. Všechny barvy těla jsou na rozdíl od čistokrevné neofémy modrokřídlé mnohem více kontrastní, a na hrudi takovýchto ptáků lze pečlivým pozorováním vidět i modrý odlesk.

Z těchto poznatků tedy vyplývá následující: pokud před sebou máme neofému modrokřídlou, která ohraničenou oranžovou skvrnu mezi nohama, má sytou tmavozelenou barvu a její barvy jsou kontrastní, jedná se s největší pravděpodobností o nečistou neofému modrokřídlou – zatíženou geny neofémy ozdobné či křížence.

Velice důležité ovšem je, aby měl chovatel při pozorování a určování čistosti výše uvedené znaky „v oku“, nebo měl nějaké srovnání, protože i neofémy modrokřídlé jsou ve zbarvení určitým způsobem variabilní a určování čistosti není někdy jednoduchou záležitostí.

V současné době ověřuji ještě několik poznatků o rozlišování pohlaví u čistých i nečistých ptáků, stejně tak i další znaky pro určování čistosti.

A co je vlastně příčinou této situace? Obyčejná lidská lhostejnost a lenost. V osmdesátých letech, když byl nedostatek chovného materiálu, se tyto neofémy prostě křížili s neofémami ozdobnými. Vznikalo tak mnoho kříženců, kteří se pak dále pářily s neofémami modrokřídlými, ale i s ozdobnými.

I v dnešní době bohužel k tomuto nezodpovědnému křížení dochází, ale naštěstí jen minimálně.

Otázkou pak je, jak se s touto situací vypořádat. Protože jsou v současnosti neofémy modrokřídlé v chovech jen velmi málo zastoupené, nelze ani geneticky zatížené neofémy modrokřídlé či křížence z chovů jednoduše vyřadit. Proto se musí každý chovatel snažit, aby do chovu vybíral pokud možno ty ptáky, kteří mají výše popsané nežádoucí znaky co nejmenšího rozsahu. Další otázkou pak je páření takto nečistých neofém modrokřídlých s prokazatelně čistokrevnými ptáky...  

 

Chov:

Vlastního odchovu jsem zatím nedosáhl, i když v loňském roce jsem měl dvě oplodněné snůšky (celkem 9 vajíček) od „nečistých“ ptáků. Mláďata se vylíhla, ale rodiče je nekrmili. V současné době mám tři samce, kteří jsou očividně zatížení geny neofémy ozdobné, a jeden čistokrevný pár.

Během letošního roku bylo v ČR odchováno pět mláďat.

Neofémy modrokřídlé chovám v prostorných voliérách. Venkovní část má délku 3 m, šířku 80 cm a výšku 2 m. Dále mají k dispozici zálet do krytého zázemí voliéry. Každému páru většinou předkládám dvě stojaté budky různé velikosti, aby si mohly vybrat. Hnízdění probíhá stejně jako u ostatních neofém.

Co se týče krmení, předkládám jim směs pěti druhů prosa, oves, lesknici a v zimním období mírně slunečnice. V době hnízdění pak klíčenou krmnou směs, oves a slunečnici, dětské piškoty, občas vaječnou míchanici a výjimečně hlavy nezralé slunečnice. 

 

Závěrem:

Početní stav této neofémy je u nás doslova kritický. V současné době registruji 22 jedinců (!) v naší republice, a v zahraničí jsou na tom podobně. Pokud je mi známo, v současnosti se již bohužel u nás žádní potomci modrokřídlých, kteří se zde chovali v sedmdesátých a osmdesátých letech, nevyskytují. Všichni modrokřídlí, které registruji, k nám byly dovezeny z Rakouska, Německa a Holandska.

V Německu jsou čtyři chovatelé, o kterých se ví, že tuto neofému pravidelně odchovávají, ale bohužel počty jimi odchovaných ptáků v posledním roce výrazně klesly. Při pátrání po tomto druhu jsem také zjistil, že ve Francii je tento druh ještě méně chovaný než u nás a tamní odborník na neofémy, říká, že ví o jen dvou chovatelích. Říká se, že ve státech Beneluxu je tento druh chovaný častěji než v jiných zemích, na druhou stranu ale čím dál více chovatelů říká, že se na tamních burzách vůbec neprodávají nebo se jedná o ptáky v zoufalém zdravotním stavu.

A co je příčinou takto nízkých stavů tohoto nádherného papouška? Především je to ona neznalost druhu. Je ale známá věc, že tento druh nikdy nebyl v chovech častý, a až v posledních třech letech se opět začal více objevovat (více informací o historii chovu před rokem 2000 najdete v knize Milana Vašíčka Papoušci Austrálie I.).

V současnosti se rozjíždí Pracovní skupina pro zachování neofémy modrokřídlé v zajetí pod záštitou KPEP. Více se o tomto projektu dozvíte zde na stránkách Nové Exoty, nebo na stránkách KPEP.

K tomuto projektu jsou samozřejmě srdečně zváni všichni chovatelé, kteří ve svém chovu mají neofému modrokřídlou. V současné době jsme čtyři chovatelé tohoto nádherného druhu, a byl bych velice rád, pokud by se našel někdo další a na projektu s námi spolupracoval.

 

Jan Cvrček