1) Neoféma modrokřídlá

Neophema chrysostoma

Neofémám modrokřídlým se věnuji od roku 2007. První dva páry jsem přivezl v říjnu 2007 z kladenské burzy od německého chovatele. Později se ukázalo, že druhý pár jsou dva samci, a samice z prvního páru uhynula druhý rok na podzim. Naštěstí to byla doba, kdy bylo v českých chovech více samic, bohužel bylo ale ptáků i tak jako šafránu a chovatelé v ČR by se tehdy dali spočítat na prstech jedné ruky. Proto jsme si vzájemně snažili vypomoci jak se jen dalo. Na podzim jsem do chovu dostal starší samici, která bohužel za pár měsíců taktéž uhynula. V tu dobu už se o těchto ptácích začalo více mluvit a tak se sem postupně začali přivážet jednotlivé kusy z Německa a Rakouska. Neustále jsme se pokoušeli sehnat nějaký větší dovoz, tyto pokusy ale vždy ztroskotaly. 

Nicméně se v květnu 2009 za pomoci pana Mgr. Jana Sojky podařil dovoz dvou ptáků z Loro Parque na Tenerife.

Zásadní zlom v chovu těchto neofém přišel na přelomu let 2009 a 2010. Dostal jsem kontakt na holandského chovatele, který nabízel na dvě desítky mladých ptáků ze svého chovu, i s doklady o původu a genealogií. Domluvili jsme se, že od něj odkoupím všechny prodejné ptáky a na vlastní náklady je dovezu do ČR. V tomto mi nesmírnou měrou pomohli pánové Zbyněk Laube a Ladislav Žoha, kteří v únoru roku 2010 tento dovoz do ČR uskutečnili. Ptáky jsme pak distribuovali do chovů, kde již nějaké kusy neofém modrokřídlých byly, a tak jsme vytvořili v tu dobu uzavřenou skupinu pěti chovatelů, kteří měli v chovu několik párů těchto neofém. Prvotním cílem bylo co nejvíce ptáky rozmnožit u co nejméně chovatelů. Bohužel jsme se celý následující rok potýkali s řadou problémů, které vyplynuly z rozdílných podmínek chovu a klimatu v Holandsku a tady v České republice.

Proto jsme na jaře roku 2011 uskutečnili druhý a o něco větší dovoz od stejného chovatele. Po tomto dovozu se stavy neofém modrokřídlých víceméně stabilizovaly a začalo se nám více dařit, toho roku už většina chovatelů odchovala řadu mláďat.

Jelikož se na jaře 2012 holandský chovatel vzpamatovával z útoku kuny a o mnoho ptáků přišel, tak se toho roku žádný dovoz neuskutečnil.

Dva ptáci dovezení na jaře 2009 z Loro Parque byli dlouhou dobu považováni za pár, později se ale ukázalo, že jde o dva samce. Na dlouhodobé naléhání onoho holandského chovatele jsem jednoho samce v roce 2011 poslal do Holandska, druhého samce jsem si nechal a dal k němu samici českého původu. Toho roku jsme oba odchovali shodně po třech mláďatech. Holandská linie ale přišla o život při útocích kuny, a tak zůstala jen ta v ČR. Ukázalo se, že mláďata jsou dvě samice a jeden samec.

Během chovné sezóny 2012 zahnízdil starý pár celkem 2×, vždy měl tři mláďata, ale vždy byla úspěšně odchována jen dvě nejstarší z každého hnízda. I tak se za dva roky podařilo od tohoto páru odchovat 7 mláďat, a pevně doufám, že to není konečné číslo a tuto linii se podaří v chovech udržet.

Dnes jsou populace a chov neofém modrokřídlých v České republice víceméně stabilizované, neboť se v poslední době uskutečnily i další dovozy dalších chovatelů, především z Německa. Nezbývá než doufat, že nám tito ptáci z chovů nezmizí tak, jako zmizeli v době jejich prvních chovů v 70. a 80. letech 20. století.

V současné době jsou v mém chovu kromě ptáků z Loro Parque zastoupeni i ptáci z Holandska, Belgie, Německa, Švýcarska, a nově z Itálie od Ivo Sibilly, osminásobného mistra světa v chovu neofém.

 

Veterinární problematika chovu neofém modrokřídlých

Největším problémem při chovu neofém modrokřídlých je správná aklimatizace a klimatické podmínky v chovu. Ptáci v Holandsku a v Belgii, odkud většina ptáků v českých chovech pochází, jsou především vzhledem k oceánskému proudění zvyklí na mírnou zimu (byť se sněhem) a dá-li se říci mírné léto. Rozdíly teplot nejsou zpravidla skokové a teplotní rozmezí během roku výrazně nepřesahuje 30 °C. V České republice je tomu jinak, neboť u nás většinou panuje kontinentální klima a proudění.  V létě nezřídka vysoké teploty přes 30 °C, v zimě časté mrazy k -20 °C. To znamená, že teplotní rozdíly během roku dosahují téměř 50° C. Ptáci přivezení ze severozápadního pobřeží Evropy na toto nejsou mnoho zvyklí a tak je tyto teplotní výkyvy výrazně stresují, ptáci hnízdí nepravidelně, a velmi často trpí kokcidiózou a kolibacilózou. Proto je dobré držet ptáky v co nejvíce stabilních podmínkách. Mohou být normálně zimovány venku, ale za předpokladu suché zimy, tzn. voliéra je krytá, nezatéká do ní, a zároveň může větrat. Pro léto platí možnost úkrytu a budky bychom neměli vystavovat přímému slunci.

Neofémy modrokřídlé se dají de facto odchovávat v jakémkoli chovném zařízení o minimální délce 1 metr. Já jsem docílil úspěšných odchovů jak ve velkých voliérách o délce 3-5 metrů, tak i v klecích o délce 80-100 centimetrů. Při správném krmení nehrozí, že by byli ptáci ztučnělí nebo že by byly odchovy nekvalitní.

Povšechná steatóza orgánů je obecně pro malé papoušky nebezpečná, a ve většině případů končí selháním jater. Proto bychom měli dbát spíše na střídmé krmení a vyvarovat se výrazně olejnatých semen (výjimkou je období tuhé zimy, kdy jsou přídavky čisté slunečnice do krmné dávky žádoucí).

U neofém modrokřídlých je bohužel velmi častý „syndrom náhlého úmrtí“. Zkrátka a dobře večer ptáka vidíte živého a bez potíží, a ráno je bez jakýchkoli známek traumat či onemocnění mrtvý. Z nějakého blíže neznámého důvodu se to zvláště týká samců…

Většinu případů se ale nakonec podaří objasnit při pitvě, osobně jsem za ta léta zažil případy selhání jater, aneurysma pravé srdeční komory, rupturu aorty, meningoencefalitidu, krvácení do střev, otok mozku a subdurální (i epidurální) krvácení. Samozřejmě toto všechno byly ojedinělé případy a vždy se jednalo o jedince, nikoli o masový úhyn.

Pokud naneštěstí k úhynu dojde, je velmi užitečné dát uhynulého jedince na pitvu k veterináři. Vždy ale požadujte přesný popis všech orgánů, rozhodně se nespokojte jen se samotnou diagnózou. Pokud veterinář po pitvě mezi dveřmi řekne, že „příčinou smrti byl stres“, je to špatně. Znamená to, že pitvu buď nedělal, anebo jí dělal ledabyle a nic nenašel. Správě by měl říci: „Příčinou smrti mohl být stres, neboť došlo k ruptuře aorty a jinak byly orgány bez patologického nálezu.“ Či jiný příklad: „Příčinou smrti bylo trauma lebky spojené se subdurálním krvácením, (atd.), čili zranění možné při náhlém stresu.“ A k tomu všemu by měl chovateli předat kompletní pitevní protokol. Takový postup má pak pro chovatele velkou cenu, na základě pitvy výsledků se může vyvarovat dalším úrazům v chovu, nebo může při hromadné nákaze začít efektivní a cílenou léčbu chovu.  


Galerie